Úspěšné hubnutí
Obezita dospělých lidí
Pandemie obezity je způsobena vlivy genetickými, psychosociálními i obezitogeními vlivy okolí. Obezita výrazně zkracuje očekávanou délku života a pojí se s množstvím komplikací. Dlouhodobá léčba je velmi svízelná a znamená často nutnou změnu životního stylu celé rodiny.
Obezita je závažné chronické onemocnění způsobené nadměrným ukládáním tuku v organismu. Vzniká obvykle jako důsledek převahy energetického příjmu nad energetickým výdejem, tedy kombinace nevhodné stravy a nedostatku pohybu.
Nejpřesnějším kritériem pro stanovení diagnozy obezity je výsledek analýzy tělesného složení s určením procenta tělesného tuku. Tělesné složení můžeme hodnotit na základě antropometrických parametrů či pomocí přístrojové analýzy, ideálně jejich kombinací a zprůměrováním. Nadváha znamená přítomnost celkového tělesného tuku více než 30% u žen a více než 20% u mužů.
Pomocí těchto postupů jsme schopni i určit, zda se jedná o převahu rizikovějšího viscerálního tuku, nebo o převahu podkožního tuku. Je-li například poměr obvodu pasu a hýždí u žen vyšší než 0,8 a u mužů nad 0,95 znamená to vyšší zastoupení viscerálního tuku, který s sebou nese vyšší riziko zdravotních komplikací.
"Nyní se doporučuje rychlost hubnutí 0,5-1 kg za týden."
Diagnostika obezity jen pomocí poměru hmotnosti a výšky může být zavádějící, protože nezohledňuje množství tukové a tukuprosté tkáně (například svalnatého kulturistu s minimem tukové tkáně a BMI 30 nemůžeme považovat za obézního).
Tuková tkáň (především viscerální tuk) je metabolicky aktivní a produkuje mnoho působků zodpovědných za řadu metabolických, kardiovaskulárních, onkologických, neuropsychologických či ortopedických komplikací obezity.
Obezitu často doprovází i nízká fyzická zdatnost, která je dalším významným rizikem mnoha nemocí. Obezitu a nízkou zdatnost musíme tedy chápat nejen jako estetický problém, ale jako vážné chronické, recidivující onemocnění, vyžadující dlouhodobou léčbu.
K dosažení vhodné tělesné hmotnosti vede mnoho cest, avšak málokterá je dlouhodobě úspěšná... benefity jsou však jasné- už pouhá redukce hmotnosti o 5% může snížit riziko kardiovaskulárních, metabolických či onkologických nemocí až o 50%!
Nejvíce úspěšná dlouhodobá léčba obezity je léčba komplexní, probíhající pod odborným vedením. Součástí léčby je dlouhodobě přijatelná kalorická restrikce, pohybová aktivita, léky proti obezitě nebo bariatrický zákrok.
Aby byla redukční dieta dlouhodobě přijatelná, musí vycházet z Vašich dosavadních stravovacích návyků.
Velmi přísná dieta bez ohledu na Vaše dosavadní zvyklosti obvykle vede jen ke krátkodobému efektu. Rychlý váhový úbytek je takto způsoben především ztrátou vody a zásobního glykogenu. Po delší době hubnutí nevhodným způsobem se navíc ztrácí i velké množství svalové tkáně (0,25 kg tukuprosté tkáně při poklesu hmotnosti o 1kg!). To vede k tomu, že se organismus na nízký příjem energie adaptuje snížením bazálního metabolismu a další hubnutí je stále složitější a dlouhodobě neudržitelné. Drastické diety navíc zatěžují ledviny, můžou způsobit dehytrataci či rozvrat vnitřního prostředí s vážnými zdravotními dopady.
Nyní se doporučuje rychlost hubnutí 0,5-1 kg za týden, čehož je možné dosáhnout snížením energetické bilance o 3500-7000 kcal/ týden (tzn. - 500-1000 kcal/den, z toho minimálně -200 kcal dietou a -300 kcal pohybem). Při rozumně zvoleném plánu hubnutí se nejenže se spalují tuky, ale zároveň roste svalová tkáň a tím stoupá i bazální metabolismus (nabytý sval využívá více energie než tuková tkáň a to i když nepracuje).
Stejně tak pohybová aktivita musí být co nejpřijatelnější, zvolená podle Vašich zálib, zdravotních a časových možností. U rizikových pacientů je často nutné doporučit pohybovou aktivitu na podkladě podrobného vyšetření a zátěžových testů (spiroergometrie, ergometrie, ruční dynamometrie...).
Pro hubnutí je vhodná pohybová aktivita jak vytrvalostního, tak silového charakteru, která do činnosti zapojuje velké svalové skupiny (chůze, plavání, kolo, kruhový trénink...). Zásadní je pro hubnutí a zvýšení zdatnosti pravidelnost, dostatečná intenzita a jí odpovídající délka cvičení.
Zdroje: Exercise physiology, Mc. Ardle, 2015, eight edition, Interna, R. Češka, 2009, Exercise as medicine, evidence for prescribing exercise, Pedersen and Saltin 2017